Jen mě nelituj

Jarek Nohavica

1:JFmen mě nelituj, nBmeklepej nD#7a mé dveře
s chrG#yzantémou v dlC7ani,
hrBma na lD#7itování kG#ončí v prvním tahu,
neplivej lCmásku na podlBmahu,
nestůj mi D#u bytu, jen mě nelitFmuj.
TBma slova jsD#7ou jen guláš dvG#akrát přihřívD#/Ganý,
Bma to mě nD#7ezachrání, a tG#o mi nepomůže,
a tak nCmesvlíkej mě z kBmůže,
celý zvD#ědavý, celý zvG#ědavý,
jak vlD#/Gastně vypadFmá takový mBmalý pohřeb,
na který si člD#7ověk sám nastřG#ádá.
R:Jó, kdybych byl vrG#abec, sezobal bych zD#rní
všem ptFmákům, co v C#okolí jsG#ou,
srdce měl bych slBmabé a žaloudeček pD#lný
a dC#uši rozčepýřenG#ou.
R:Jó, kdybych byl holub, roznesl bych psaní
od domu k domu do všech světových stran,
a pak četli bychom spolu, co píše tamta paní
a co píše tamten pán.
*:JBmó, kdybych byl, žC#il bych si, žil,
a šťG#astný bych byl jD#/Gako pytel blech,
ale jBmá jsem, co jsem, a nD#7evěřím lítostG#em.
2:Jen mě nelituj, opřený o zábradlí
mám ještě dvacet sedm zubů,
nejsem přes palubu, ten plavčík, co to řekl, ten se spletl,
koukni se na racka, jak vzlétl
směrem k úsvitu, a tak mě nelituj.
Člověk se rodí jednou a umírá i stokrát,
slza je pořád mokrá jak za časů krále Leara,
a já potichu v sobě sbírám sílu i odvahu,
stojím na prahu a koukám: velká paráda,
z mých dveří vychází pohřeb,
na který jsem si sám nastřádal.
R:Jó, kdybych byl káně, vysoko bych létal
a střemhlav padal dolů jako archanděl
a na severní straně nejvyšší hory světa
bych svoje tajné hnízdo měl.
R:Jó, kdybych byl sýček na Těšínské věži,
purkmistry a pány ze sna budil bych,
a k půlnoci bych křičel, jak to leží a běží,
a k ránu bych pak ztich'.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:00:53.271+00:00
Výsledky hledání: